Oh, but God, I want to let it go.

7. říjen 2008 | 20.42 |
› 

Sunrise

Doktoři vám píchnou očkování a jste v pohodě...
Ale je tomu tak?
*




Dneska ráno jsem se probudila docela brzo na moje obvyklé vstávání, no, spíš potácání ven z peřinek. Vlásky jako vrabčí hnízdo, s výrazem naprostého debila jsem se dopotácela do obýváku, kde jsem se svalila na gauč a hodila přes sebe deku. Čekala jsem, až moje milovaná matinka dodělá bagetky v troubě (takový křupavý dobrůtky) a mezítím koukala na Boba a Bobka, potom i na Toopy a Binno. Chci být zase dítě. Maličký dítě bez starostí.

No, takže, když jsem se ukecala k tomu, abych vstala a něco udělala sama se sebou, bylo skoro 7 hodin ráno. Ách jo. A to jsem si řekla, že dopis pro L hodím do schránky už ráno . No, dopis musí počkat. Pár prudkými pohyby jsem si rozčísla vlásky a už jsem utíkala dolů do sklepa pro kolo, abych už o 15 minut na to, seděla v šatně a poťouchle se šklebila na Lukáše. Jo, tomu se říká život.


Škola proběhla jako každý jiný den. "Pokorná...2." "Cože?!" prohlédla jsem vyděšeně písemnku. "Jeden * bod?!" zařvala jsem na celou třídu. Jeden bod a měla bych jedničku. Achich.. co se dá dělat (nic)? Celý den jsem tak trochu pospávala, kromě přestávek.
"Je to Franto mina, velká trhavina, nech ji Franto být, my chceme ještě žíííít..." nesl se můj pisklavý hlásek třídou a Almaluz se mě snažil uškrtit. Přežila jsem...

Eventide

Když jsem se dokodrcala na koně, chvilku jsem si povídala s Danem, opřená o dveře do boxu Vendulky, zatímco on jí zuřivě čistil. Po několika minutách jsem to s úsměvem převzala se slovy směřované k Vendy: "Jestli hryzneš mě, taky tě hryznu." a asi mi věřila, jelikož mě ani jednou nekousla.

Na hodinu jsem vyfasovala Bleska, aneb lenochod prvního stupně. Pokud ovšem nepřejde do cvalu. Lepší kůň snad není (Možná Suzy...), šlapal jako hodinky po návštěvě hodináře. Odcválala jsem asi dvě, nebo tři kolečka a užívala jsem si to. Představovala jsem si, že jedu zase na louce...

Po hodině jsem zjistila, že jedna holčina, jménem Míša, která se mnou bude chodit na hodiny, je hluchá na jedno ucho. A tím se pomalu dostáváme k jádru tohohle článku...
Byla na očkování. Asi jako všichni, že? Ovšem, její roztok nebyl čistý...
Příští den zvracela, omdlívala. Poslali ji na bulovku, kde si s nima házeli jak s horkým bramborem, než nakonec skončila na magnetický rezonanci. Jestli nemá nádor... neměla. Naštěstí.
Ohluchla na jedno ucho a ztratila tak rovnováhu. Tři týdny byla na kapačkách, po nemocnici jí vozili po vozíčku, protože nemohla sama chodit.
Ale ona to nevzdala a teď chodí jako dřív a jezdí na koni. Naučila se natáčet zdravé ucho a skoro odezírat ze rtů...

A co z toho plyne?

Motto dne:Rozhodně nevěřte ve všem lékařům.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Oh, but God, I want to let it go. almaluz 07. 10. 2008 - 21:12
RE: Oh, but God, I want to let it go. laigo 07. 10. 2008 - 21:28
RE: Oh, but God, I want to let it go. m!squa 10. 10. 2008 - 15:54