Anděl a duše.

19. říjen 2008 | 20.51 |
› 

Básnička o andělovi a ztracené duši muže, kterého vyhnala vlastní dcera... berte ohled na to, že nejsem moc přes básničky, ano? :)
c



Letěla vzduchem,
větříkem, vzduchem,
letěla, letěla,
letěla za duchem.

Kdyby bývalo,
na světě lásky,
nemusel by plakat
a nohy se netřásly.

Lásky není nikdo dost,
tak proč oni to nevědí?
Bylo jich tolik..
Celá pokolení!

Ona však letěla,
větříkem, vzduchem,
letěla, letěla,
letěla za duchem.

On jen stál,
po kolena ve sněhu,
hněv ho hřál...
necítil něhu.

Kdysi dávno měl dceru,
hnědé vlásky měla,
však jednou ona...
Ona ho vyhnala.

Ona dál letěla,
větříkem vzduchem,
letěla, letěla,
dál za duchem.

Ztracená duše,
on ztracen byl,
ona však doufala,
aby se osvobodil.

Ona byla anděl,
láska a mír.
On zvedl hlavu,
emocí v hlavě vír.

Anděl a duše.
Láska a hněv.
Ani jedno nezažene kuše,
ani žalostný nápěv.

Ona byla anděl,
anděl bez zloby,
on však byl,
té zloby plný.

Ona ho osvobodila,
potom letěli,
nahoru, nahoru,
těla se jim chvěli.

Láska zvítězí,
to vězte moji milý.
Stačí uzavřít příměří..
Vy moji rozmilý.

Oba však letěli,
větříkem, vzduchem,
letěli, letěli...
Za dalším duchem.

Zpět na hlavní stranu blogu

Komentáře

RE: Anděl a duše. lirka :) 19. 10. 2008 - 21:58
RE: Anděl a duše. laigo 19. 10. 2008 - 22:41
RE: Anděl a duše. eridani a langradis 20. 10. 2008 - 18:31
RE(2x): Anděl a duše. eridani 21. 10. 2008 - 16:12